PRÁCE A PROSTŘEDKY OBŽIVY:

 

Místní ani oblastní zdroje práce neexistují. Bez dobrých cest, bez vody a elektřiny není žádný projekt z hlediska investicí do tohoto regionu ekonomicky výhodný.

Základními hospodářskými aktivitami jsou těžba dřeva a dobytkářství.Tradiční systémy využívání zdrojů v santiagských horách jsou primitivní a neúčinné a intenzivně a nadměrně využívají pracovní síly.

Vzhledem k tomu, že skoro všechny práce se provádějí ručně, je práce v horách nesnadná a nebezpečná, vyžaduje obrovské úsilí ze strany dělníka, který je jednoduše vystaven nebezpečným podmínkám. Důsledkem jsou četné nehody a nenapravitelné fyzické újmy. Lesní dělníci, jejichž věk se pohybuje od 15 – 65 let, žijí v lesích 1 nebo 2 týdny, vzdálení od svých rodin, v malých skupinkách po 4 až 6 mužích a zřídkakdy dosahují uspokojení svých základních potřeb - často jim chybí voda, bydlení, vhodná strava, rodinná náklonnost a přiměřený plat.

Většina dřeva, které se vytěží v santiagských lesích, je určena na výrobu rostlinného uhlí, jež se prodává ve městech pro domácí spotřebu nebo se využije v železářském průmyslu jako redukční činidlo. Značné množství dřeva se také kácí pro využití místními kuchaři (uvnitř lesní zóny), pro domácí vytápění a jako palivo pro různá města v zemi.

Hlavní část těžby představuje kácení dřeva na uhlí, jež je produktem s malou přidanou hodnotou, který vykazuje výnosnost 6 : 1, což znamená, že je potřeba spálit asi 6 tun dřeva, abychom získali 1 tunu uhlí.

Chov dobytka je také základní. Hovězí dobytek chovaný v těchto oblastech a známý pod názvem “kreol“ je venkovské, kostnaté zvíře, chudé na maso a tuk, které má velké rohy a nekříží se s ušlechtilejšími druhy. Živí se suchomilnými rostlinami a je přizpůsobeno mimořádně teplému klimatu . Charakter místní vegetace vyžaduje, aby každý druh zvířete měl pro sebe 5 až 7 hektarů půdy, což představuje další závažný problém.

Některé rodiny mají stádo koz, které chovají především pro osobní spotřebu, často vlastní několik klisen a mul, využívaných pro přepravu (valníky, bryčky) a pro zemědělské práce a práce s dobytkem.

Do roku 1997 bylo zdrojem příjmů některých rodin pěstování bavlny, ale od doby, kdy klesla její cena a snížila se poptávka na mezinárodním trhu, pokleslo i pěstování tohoto produktu. Často se také vysévají malé plochy kukuřice, tykve a melounu určených pro vlastní spotřebu. Pro uskutečnění zemědělských prací se zaměstnávají rodinné pracovní síly. Tato sociální forma organizování práce, charakterizovaná jako malorolnictví, v oblasti stále převažuje. Ve většině p

'f8ípadů pracovníci nedostávají rodinné platy, penzi ani důchod. Nedostatek práce nutí velké množství obyvatelstva opustit svou půdu. Emigrují celé rodiny. Život na venkově je velmi těžký. Každé obdělávání půdy vyžaduje od rolníka ustavičnou práci, chybí zde voda, a když konečně zaprší, nečekané záplavy s sebou často vezmou i všechno úsilí. Ve městech sice lidé žijí v ne zcela bezpečných domech, ale nemocnice i škola se nacházejí blízko, zboží je levnější, protože je možné vybrat si, kde nakoupit, a práce (pokud ji člověk najde) nezávisí na počasí ani na přírodních katastrofách

Kromě migrace do měst, kterou bychom mohli nazvat definitivní, existuje ještě sezónní pohyb obyvatelstva. Různé zemědělské práce v blízkých oblastech vyžadují v určitém období velké množství pracovních sil na sklizeň, zatímco v období, kdy plodiny rostou, je poptávka po práci minimální. Pěstitelé tudíž najímají na přechodnou dobu zaměstnance v měsících, kdy je nejvíce práce. Obyvatelé se stěhují za sklizní, když zrají kukuřice či když se sklízí sója, atd.

Ženy kromě toho, že provádějí veškeré, často nesnadné práce ve svých rančech (muži po dlouhou dobu pracují daleko od domova) a starají se o zvířata, mnohdy udržují tradici tkaní na tkalcovských stavech, které tu je řemeslem s nejdelší tradicí. Předou vlnu, barví ji a vyrábějí koberce a deky.

Všechny tyto činnosti, které dohromady přinášejí hmatatelné příjmy, jsou doplňovány dalším druhem místních „příjmů“, jimiž jsou partnerské a sousedské vztahy. Díky nim vznikají krátkodobé smlouvy mezi sousedy, které se týkají půjčování nářadí, výměny jídla za práci či cihly nebo křížení plemenných zvířat.

 

Přínosy farnosti

Když se farnost usídlila v San José del Boquerón, místní rodiny vedly kočovný život. Sklizní se účastnili všichni členové rodin, otec s manželkou a dětmi. Dnes je situace jiná. Vesničané zůstávají na jednom místě, aby jejich děti mohly navštěvovat školu, zapustili tu již kořeny. Za prací na sklizních odchází většinou pouze muž.

Spolupráce farnosti mnohdy spočívá v organizování prodeje a hledání trhu pro výrobky vesničanů (tkaniny, uhlí, dřevo).

Na farní usedlosti vznikla truhlářská dílna, která nemohla fungovat nepřetržitě kvůli nedostatku poptávky. Mezi místními obyvateli neexistuje trh pro prodej těchto výrobků a jejich přeprava do vzdálenějších oblastí je velmi nákladná.

Prostřednictvím místní charitativní organizace Cáritas byly postaveny tkalcovské a krejčovské dílny, v nichž se šije a tká a které fungují v mnoha lokalitách. Zde mohou matky využívat šicích strojů, šít nebo spravovat své oblečení a podílet se na úpravě darovaného šatstva, prodávávaného za nízkou cenu. Za utržené peníze se poté kupuje jídlo pro staré či nemocné osoby a pro sirotky.

Farnost San José de las Petacas se zúčastnila spolu s dalšími čtyřmi farnostmi, jež se nacházejí na pravém břehu řeky Salado, projektu „Proyecto del Salado“ podporovaném aňatuyským biskupstvím. Projekt měl za cíl zajistit pro farní pracovníky takové podmínky, aby byli schopni setrvat v této oblasti.

V průběhu 15 let trvání prací (1984 – 1999) se objevila řada dalších projektů, na jejichž realizaci se podílela celá místní komunita (cihelny, sklizně bavlny, uhlí, lesní výrobky, chovy dobytka, zavlažovací kanály, vodní nádrže, rodinné ovocnářské a zelinářské zahrady, atd.). Oblastní schůze s výrobci bavlny nebo chovateli kůzlat daly vzniknout „Sdružení drobných pěstitelů a chovatelů Severního Salada“ (UPPSAN), kterou v současné době řídí sami vesničané. Na farnosti 110 ze solidarity spojených rodin projektuje lepší způsoby obrany výživy a zlepšení v chovu zvířat. Organizují se prostřednictvím delegátů z každé skupiny a scházejí se každý měsíc.

Během minulého roku proběhlo několik akcí s cílem zajistit lepší život místního obyvatelstva. Uskutečnilo se důležité zaškolení s podporou organizace INCUPO - instituce, která se zabývá lidovým vzděláním s cílem zlepšit systém venkovského života. Vznikla poradenská služba především pro ženy, poskytující poradenství ohledně chovu koz a obdělávání místních zelinářských a ovocnářských zahrad. Ženy v Santiagu del Estero zaujímají vedoucí místo ve výrobě, vedou malá rodinná hospodářství, neboť muži migrují do ostatních provincií, aby pracovali na různých sklizních.

Katolická universita v Cordobě spolupracovala prostřednictvím fakulty inženýrství s farností tím, že na farnosti zapojila elektrická zařízení a provedla opravu místního větrného mlýna.

Technici a profesoři specializovaní na práci na venkově (voda, dobytek, pastviny, setí, atd.) ze zmíněné university pracují v této oblasti. Chtějí zkřížit různé druhy hovězího dobytka, aby se zvýšila kvalita místního dobytka.

Započala nová etapa, jež místním obyvatelům v průběhu let přinese lepší životní podmínky a výživu a jež snad zvýší počet mladých lidí, kteří se tu rozhodnou zůstat.