Jak uvádí Panamerická zdravotnická organizace OPS, zdravotní
podmínky v místních osadách jsou „ výsledkem spolupůsobení
genetického činitele a faktoru kontextuálního“.
V případě obyvatelstva San José del Boquerón není
tento „kontext“ příznivý. Místní nemají pitnou vodu ani kanály či
stoky , jež by zajišťovaly odtok, což napomáhá přenosu nemocí, jako je
např. cholera, průjem a hepatitida typu „A“. Špatné zdravotní podmínky
obydlí a nedostatečná a chudá strava jsou další činitele, které zhoršují
situaci.
V celé oblasti chybí lékaři, zdravotnická střediska
jsou vzdálená ( více než 100 km ), což zapříčinilo rozšíření neoficiální
medicíny, praktikované mastičkáři, zaříkávači a léčiteli. Někteří
osadníci, kteří spojují své empirické znalosti s magií, se starají
o zdraví zdejších obyvatel, již nemají přístup k vědecké medicíně,
a tak se upínají k těmto pokusům o léčbu.
K většině úmrtí i narození dochází bez předcházející
lékařské péče.
Takováto
perspektiva se netýká jen farní oblasti. Celý argentinský sever ve skutečnosti
trpí endemickými nemocemi. V Santiagu del Estero 86 % populace trpí chorobou
zvanou „Mal
de Chagas“.Toto onemocnění představuje chronickou infekci, způsobenou
cizopasníkem Tripanozomou Cruzi, která jakmile jednou pronikne do organismu,
obíhá s krví, množí se v tkáních a usazuje se zejména v srdci.
Přenáší se výkaly „vinchuky“, hmyzu, jenž hnízdí ve slaměných střechách
místních obydlí, ve stěnách z nepálených cihel nebo v jakékoli spáře.
Tam setrvává ukrytá, než nastane noc, kdy obvykle napadá spící venkovany.
Nemoc se může projevovat více způsoby: od akutní infekce po
chronické onemocnění. Vyvolává stále vážnější srdeční vady, poškozuje
nervový systém a zažívací ústrojí. Smrt může nastat náhle nebo po
uplynutí určité doby.
Výživa je spojena se všemi lidskými schopnostmi činit
pokroky, bojovat, žít a množit se. Oblast, jejíž obyvatelstvo trpí trvalou
podvýživou, nemá možnost rozvíjet se, protože školní a pracovní
kapacita jsou nedostatečné, zdraví chatrné a ochrana před nemocemi
neexistuje.Tento problém je ještě závažnější v případě dětí,
protože dospělý člověk dokáže přežít se stravou bohatou na kalorie a
bez výživných složek potravy, jako jsou vitamíny, minerály a železo. Děti
však nemohou uniknout následkům – jsou nižší postavy, než je normální,
mají problémy s intelektuálním rozvojem, a když vyrostou, trpí zvýšeným
výskytem srdečních chorob a cukrovky.
Přínosy farnosti:
Zdravotní péče představuje téma, které farnost neustále
znepokojuje. Farnost bohužel nemůže počítat s pomocí vlády, a tak se
zatím nepodařilo vypracovat a provést plán zaměřený na otázku zdravotní
situace obyvatelstva, který by zahrnoval vše, co vesničané potřebují.
Od roku 1978 tu působila zdravotnická stanice první pomoci,
na jejímž místě potom vznikl sál první pomoci ( závislý na vládě
provincie ), se dvěma lékaři, zdravotníky a jednou ošetřovatelkou. Z ekonomických
a politických důvodů se ale později přeměnila v transitní
zdravotnickou stanici s jen jedním lékařem a jednou ošetřovatelkou, ve
kterém tráví pacienti jen nejnutnější dobu před přejezdem do vzdálenější
nemocnice. Lékařská péče zde byla nepravidelná, v některých obdobích
zde byl trvale přítomen lékař, někdy s obrovským pracovním nasazením
a vůlí, jindy s menšími. Odborníci jsou v každém případě
omezeni zdravotnickými podmínkami, neboť nedisponují nemocničním materiálem
a při předepisování léků vycházejí pouze z přínosu farnosti,
protože vláda na léky nijak nepřispívá.
Podařilo se podílet se na vybavení nemocnice ( nábytkem, nástroji
a léky); farnost dále nemocnici přispěla ošetřovatelkou, která se pacientům
věnovala každý den a jejíž studia hradila farnost, a přepravou nemocných
farním vozidlem – oficiální sanitka totiž často nefunguje nebo nemá
palivo.
Od roku 1991 funguje farní zdravotnické středisko nesoucí název
„Padre Arrupe“. Jde o prostor, který poskytuje péči spojenou se speciálními lékařskými
zákroky nehrazenými státem a je vybavován a financován farností. V tomto
středisku ordinuje tři dny v měsíci zubní lékařka v ordinaci
vybavené k tomuto účelu; oční lékař, jenž už pět let navštěvuje
tuto oblast dvakrát ročně a poskytuje brýle těm, kteří je potřebují, za
minimální cenu; poslední dva roky sem jednou měsíčně přichází
gynekolog a pediatr. Je tu také zřízena lékárna Charity, v níž denně
působí odbornice zodpovědná za výdej léků.
V obci Manga Bajada, vzdálené 15 kilometrů od sídla
farnosti, funguje v jedné místnosti postavené za tímto účelem další
sál první pomoci, v níž denně ošetřuje jedna zdravotní sestra.
Je třeba zdůraznit také práci, již vykonávají při pečování
o nemocné sestry řádu svatého Jana Křtitele, když navštěvují a ošetřují
pacienty v jejich bydlišti.
Existuje snaha zlepšit výživu místního obyvatelstva, především
dětí a starších lidí. Prostřednictvím charitativní organizace Cáritas (
vytvořené zdejšími rodiči a sousedy) jsou zřizovány školní a dětské jídelny
( 1550 dětí ve věku od 2 do 6 let ), jsou rozdávány příděly posilující
stravu, jež poskytuje biskupství, a staří lidé trpící nedostatkem dostávají
balíčky jídla.
I když lékařská péče je ještě nedostatečná, vesničané
si více uvědomují, co je pro ně nutné. Kdo může, pokouší se cestovat do
měst nebo přimět své potomky ke studiím.
